slide_keramika_1

Cíle, jež si Ivo Chovanec zvolil pro své výchovné působení, jsou parafrází myšlenek V. Tatlina:

Probuzení estetických instinktů a rozvinutí uměleckého vidění.  Nikoliv naučení umění, ale dovedení k metodě.

Východiskem prostorové tvorby studentů vedených Ivo Chovancem, je pochopení elementárních problémů materiálů a formy, podstatných vlastností, které vymezují jejich vzájemný vztah, provokují k experimentu a spoluurčují výsledný tvar. Fascinace možnostmi materiálu je jedním z důvodů, proč výsledkem tvořivého aktu nemusí být přepis vnější skutečnosti, ale abstraktní konstruktivní tvar.

Cílem není napodobení, ale kreace. Před konkrétním projevem v duchu tradičních školských představ má přednost vlastní myšlení, fantazie, asociační schopnost, kontext, spontanita, smysl pro humor.

Dynamismus experimentální práce určované procesuálností materiálů, hledání podnětů, vynalézavost, inspirace zákonitostmi tektoniky a prvky náhodnosti, rozvíjení představivosti a improvizace, využití tvořivých variací – to vše má aktivizovat poznání, provokovat objevnost i hledání dialektičnosti vazeb na duševní život, kultivovat tvůrčí inspiraci. Vše má posloužit principu hledání – umění přesně cítit možnosti a vybírat z nich, těšit se ze svých prožitků, umožňujících identifikaci s dobou minulou i současnou.

Jindřich Vybíral – Umění a řemesla – č. 1/1990